O mně
Jmenuji se Adéla, ale nesnáším to, a tak se všem představuji jako Adél. Posledních 10 let jsem bydlela v Praze, ale rozhodla jsem se všeho nechat, pustit byt, rozprodat nábytek, auto dát k rodičům a vyrazit do světa.
K cestování mě to táhlo celý život. Už od mala jsme cestovali s rodiči a když jsem šla na střední hotelovou školu Bukaschool, tak se to ve mně ještě víc probudilo. V 15ti letech mě čekala cesta do Portugalska na 3 měsíce, kde jsem pracovala v 5* hotelu jako servírka. Tenkrát jsem neuměla anglicky ani slovo, tak nás alespoň učili portugalštinu, ze který si ještě pár sprostých a neužitečných slov pamatuju. Ve druháku na mě čekal Řím a rovnou na tři měsíce. Ten mě naprosto ohromil a musela jsem ho samozřejmě ještě navštívit a stále věřím, že ani ta poslední návštěva v roce 2014 nebyla tou poslední. Další destinací byla Kréta na půl roku. Na konci třetího ročníku vyhrálo Německo, protože jsem si chtěla zlepšit němčinu, která tam nakonec nebyla potřeba. Po maturitě byla jasná volba Švýcarsko, které také miluji. Žila jsem v malém městečku u Luzernu, ale Švýcarsko jsem procestovala od Ženevy po Zürich. Nástup na univerzitu mě v říjnu 2010 neminul. Čekalo mě 5 náročných let Evropských hospodářskosprávních studií. Škola mě bavila, ale i tak mi chybělo cestování. Po několika krátkých několikadenních dovolených mi to zase začalo chybět a vydala se na tři měsíce za prací na Kypr. Po návratu mě čekal poslední rok školy. V roce 2015 jsem získala titul Ing. a šla si hledat práci.
Měla jsem skvělou práci v IT, ale stále mě to táhlo k tomu cestování. Se slzami v očích jsem opouštěla ten nejlepší tým na světě. Bylo to mé největší a nejtěžší rozhodnutí v životě.
Ale kdy, když ne teď?
Sledujte mojí cestu na Instagramu adelpollakova